Rekonstrukce, a navíc uprostřed města, s sebou přináší zajímavé příhody a objevy. Tady jsou alespoň čtyři z mnohých:

 

Podzemní nádrže

Nádrže na ANF„Tak co uděláte s těma nádržema na autobusáku?“, spustil na mně jeden ze stavbyvedoucích, když jsem se zašel podívat na stavbu, jak probíhá odtěžování zásypu rubu kleneb.

„No já asi nic, ty budete muset odnést vy, nemám teď na sobě montérky“, pokusil jsem se o vtip, aniž bych tušil, o jaké nádrže jde. Tak jsme se na ně zašli podívat a byly skutečně obřích rozměrů, zakopané půl metru pod asfaltem a tak výborně situované, že kolidovaly s novou stokou pro odvodnění viaduktu.

„Já bych nikomu nic neříkal, přijel bych s jeřábem, ty nádrže bych vytrhnul, dal je do sběru a vyřešeno,“ navrhoval stavoš.

„Nic se trhat nebude. A co v těch nádržích je?“ brzdil jsem jeho odhodlání.

„No, smrdí to jako nafta, tak sem od toho chlapy s autogenem radši poslal pryč.“

„Heleďte, to bude asi složitější než na jeřáb,“ věštil jsem, a skutečně bylo.

Kvůli těsně kolem procházející cihelné stoce, která byla navíc poničená po povodních z roku 2002, se vymístění nádrží ukázalo jako nereálné, a tak po ověření kontaminace zeminy v okolí nádrží a povolení inspekce ŽP byl obsah nádrží odsán a ekologicky zlikvidován (šlo o srážkovou vodu se zbytky topných olejů). Vnitřek nádrží očistila odborná firma. Nakonec byly nádrže rozříznuty v půlce, až z nich zbyla jen spodní korýtka a po vyplnění betonem se do nich i ta stoka dobře vešla. Přestože byly nádrže na pozemku autobusového nádraží, tak se k nim nikdo nehlásil. Původně šlo asi o nádrže na topný olej pro kotelnu Hudebního divadla Karlín, ale ani tato domněnka nebyla ničím potvrzena, tak se jejich majitel nenašel a o vše se postarala stavba.

 


Požár stavědla

Historické hradloTři měsíce po začátku stavby byl viadukt hvězdou médií, bohužel nikoliv pro svoje technické řešení, ale proto, že v noci hořely dřevěné části historického stavědla, které stojí na viaduktu nad Křižíkovou ulicí. Na normální stavbě by asi přijel bagr a domeček srovnal se zemí, ale protože se jednalo o nemovitou kulturní památku, přijel se na něj podívat statik a odvážně na něj vystoupal, aby posoudil jeho stav po požáru.

Hrozivě vypadající ohořelé dřevo ve výšce druhého patra identifikoval pouze jako povrchová zranění bez vlivu na funkci, tedy statiku konstrukce, a doporučil jeho zachování. Stavědlo je totiž pro památkáře skoro více cenné než celý viadukt, i když jeho role po dokončení stavby bude pouze jako kulisa. Nebude obsazeno a nijak využito a spíše bude problém ho zabezpečit proti bezdomovcům nebo vandalům. A tak ho opravíme a budeme mu držet palce, aby zase nevzplálo.

 

 


Bývalá vodárna

Zbouraná vodárnaU Rohanského nábřeží byla na břehu Vltavy v době parních lokomotiv provozována vodárna s parním strojem, ze které se litinovým potrubím položeným ve štěrkovém loži mezi kolejemi čerpala voda do vodojemů na Masarykovo nádraží. Když páru odnesl čas, stejně jako parní stroj, vodárna, přistavěná k pilíři mostu, zůstala stát vedle viaduktu jako prázdná a nevyužitá budova. V roce cca 2015 vyhořela, a protože byla na pozemku ČD, nebyla ani součástí naší stavby, pouze jsme měli navrženo, jak upravit římsu v návaznosti na její střechu.

V prosinci 2017 najednou přijely bagry a zbouraly celou budovu na základě demoličního výměru, o který požádaly České dráhy. A jelikož byla budova přistavěná k pilíři, ubouraly i část pilíře, ani nemrkly a odjely pryč. Stalo se to v zimě, kdy na viaduktu neprobíhaly takřka žádné práce, a tak bylo později překvapení veliké, že stavbě ze dne na den zmizel kus mostu přilehlý k vodárně, která do něj byla konstrukčně zavázána.

I tady jsme požádali památkáře, aby určili další postup, abychom si nezadělali na problémy, a po dohodě s nimi se chybějící část pilíře dozdí shodně s protější stranou, jako by tam vodárna nikdy nestála.

 

 


Bývalá celnice

Vykopávky historické celniceNeméně zajímavé pro památkáře jsou i prostory v klenbách u Pobřežní ulice, kde byly pod úrovní ulice nalezeny sklepní prostory jdoucí až pod ulici. V klenbách 45 a 46 prý bývala umístěna celnice, kde se vybírala potravinová daň za bývalého mocnářství, kdy tudy proudily povozy se zbožím na trhy do Prahy.

Dodnes se dochovaly cihelné vestavby v mostních otvorech, které dělily prostory na dvě podlaží. V horním se dochovaly původní kamenné dlažby a ze spodního nebylo patrno nic, kromě zazděných oken v úrovni vozovky, které dávaly tušit, že se do suterénních prostor dalo kdysi vstoupit. Tyto sklepy byly až po strop zaneseny hlínou a kameny (patrně i z doby povodní) a teprve ruční práce dělníků, kdy se po břiše se zednickou lžící a s kýblem plazili několik týdnů pod klenbami, pomohla odkopat cihelnou vestavbu podobnou stokám.

Dost nám zatrnulo, když jsme přizvali památkáře, aby určili, o co se jedná, a když jsme uvnitř slyšeli vyrážet jejich nadšené výkřiky, zda se stavba kvůli archeologickým průzkumům nezastaví. Ale ani přivolaný archeolog z NPÚ naštěstí neidentifikoval, o co se přesně jedná nebo že by se jednalo o něco obzvlášť cenného. Nakonec byl zvolen kompromis mezi dvěma postoji (stavba: zalejeme směsí jílu a cementu, aby mohla po vestavbách jezdit vrtací souprava a památkáři: nesmíte se na to ani křivě podívat!). Vestavba byla poddřevena a po dokončení stavby čeká na objasnění své historie a funkce.

 

Ing. Tomáš Martinek, SUDOP Praha a.s.
Hlavní inženýr projektu

 


BONUS

3D modely sklepů pod klenbami 45+46: