Práce na rekonstrukci viaduktu odkrývají podrobnosti o způsobu jeho výstavby. Při vytěžování prostoru jímek u pilířů v řečišti Vltavy byly spolu s horninou vytěženy i fragmenty původního založení viaduktu z konce 19. stol. Jak vlastně v minulosti probíhalo zakládání staveb?
Až do 19. století se čelilo většímu sedání konstrukce na stlačitelné půdě tím, že se stavba zakládala na dřevěných pilotách a ještě častěji pak na ležatých dřevěných roštech nebo na sypané vrstvě písku nejméně 1 m tlusté. Ta roznášela váhu stavby na větší plochu. Neúnosná půda se také zhutňovala zarážením kůlů. Masivní pilíře Negrelliho viaduktu byly založeny na mohutných dubových roštech nebo dubových pilotách, případně přímo na skále, pokud byla v základové spáře zastižena.
Ukázka založení Negrelliho viaduktu na dubových pilotách. Zdroj: archiv
Zakládání staveb do vody bylo ve středověku těžkým oříškem, protože voda se čerpala jedině tak, že se vynášela ve vědrech, nebo se čerpala korečky šlapacích kol poháněných lidmi či koňmi. Nebylo zvláštností, že čerpání zaměstnávalo 300 lidí, kteří stěží nahrazovali dnešní 30 kW motor.
Pro jímky se používaly štětovnice, hranoly ze dřeva, které měly klínovitou špičku opatřenou plechem (botkou). Několik těchto špiček, štětovnic i pilot, o kterých je pojednáno dále, bylo při odtěžování materiálu z budoucích jímek nalezeno. Další součástí štětové stěny byly vodící piloty kruhového profilu, které nesly kleštiny. Mezi kleštiny byly následně beraněny jednotlivé štětovnice. Mezi štětovnicemi vznikaly vlivem nerovnosti dřeva a nepřesnostem beranění štěrbiny, které byly těsněny koudelí a tvrdými klínky.
-
Plechová botka z klínovité špičky štětovnice nalezena při vytěžování materiálu.
-
Přímo obrazovou reportáž ze stavby viaduktu vytvořil ve svých olejomalbách Carl Gustav Croll. Zaměřil se mimo jiné i na řemeslné dílny na Jeruzalémském ostrově.
-
Stavbu železničního viaduktu zachytil na svém akvarelu také B. Anděl (před 1848).
I když bylo pro těžkou ruční práci dostatek ochotné a levné pracovní síly, při zakládání pilířů Negrelliho viaduktu se už využívalo síly páry, zejména k čerpání vody z jímek. Parní stroje byly ukryty v dřevěných kůlnách a byly spojeny s korečkovými či šroubovými čerpadly. Každé z nich mělo výkon přibližně 12 kW. Soudobý tisk uvádí, že parostroje mohly pohánět i mlýny na vápno a beranidla. Nejednalo se však o klasické parní motory v podobě kompaktní lokomobily známé z pozdějších let. Přesnější informace o těchto strojích nicméně chybí. Kameny pro stavbu mostu byly dopravovány po řece, pro jejich přepravu na místě byly používány kolejové vozíky, které byly dopravovány ručně.
V rámci současné rekonstrukce bylo na základě statického posouzení v některých případech navrženo zesílení založení pilířů pomocí tryskové injektáže. Do konce roku 2017 byla provedena téměř kompletní sanace založení vybraných pilířů formou sloupů tryskové injektáže provedených z úrovně terénu pod základovou spáru pilířů.
Z důvodu zjištěné vysoké mezerovitosti vnitřku pilířů za lícovým zdivem byla také provedena nízkotlaká injektáž jejich jádra. Z úrovně mostovky byly v rozteči 700 mm provedeny vrty, které byly následně vyplněny jílocementovou injektážní směsí a opatřeny betonářskou výztuží.
Ze stejné úrovně byly ve vybraných pilířích provedeny zemnící mikropiloty. Sloužit budou k omezení vlivu bludných proudů z elektrifikované tratě na konstrukci mostovky.
Ing. Linda Černá Vydrová, PhD.
Geotechnik stavby sdružení Negrelliho viadukt
HOCHTIEF CZ a. s.
Další dobové malby a výkresy:
-
Negrelliho viadukt, v pozadí Nové Město a Pražský hrad. Olejomalba Ferdinanda Lepié po roce 1850. Zdroj: Muzeum hlavního města Prahy
-
Jiří Bouda: Pohled na kolejiště před Negrelliho viaduktem, litografie, 2003. Zdroj: MHMP
-
Ještě v době stavby byl viadukt zanesen do Situačního plánu Prahy a okolí z roku 1845–1847 od Johanna Lotha.
-
Karlínský viadukt, plán. Zdroj: Archiv
-
Ukázka č. 1 založení Negrelliho viaduktu na dubových pilotách. Zdroj: archiv
-
Ukázka č. 2 založení Negrelliho viaduktu na dubových pilotách. Zdroj: archiv
Nejnovější komentáře